Jezevčíci
Jezevčíci, někdy přezdívaní jak „salámoví psi“ díky své podlouhlé stavbě těla, jsou velmi čilí psi, kterým nechybí kuráž a chuť k lovení zvěře. Díky své obrovské houževnatosti a vytrvalosti a také výbornému čichu bývají používáni k pronásledování králíků, lišek i jezevců do jejich nor, pod zem.
Historie jezevčíků
O jezevčících jsou zmínky již ze starého Egypta, kde byli zobrazováni v chrámech faraónů. Byly zde také nalezeny i kamenné a hliněné sošky, stejně tak jako v Mexiku, Řecku, v Peru a Číně. Pozůstatky jezevčíků byly vykopány v některých římských osadách tehdejší Germánie. Proto někteří odborníci pokládají plemeno jezevčíků za teutonské. Plemeno jezevčíků dělíme na krátkosrstého, dlouhosrstého a hrubosrstého. Každý z nich má trpasličí i standardní velikost. V dřívějších dobách ještě existovali miniaturní jezevčíci (tzv. králičí), kteří vznikali křížením teriérů a pinčů s nejmenšími a nejlehčími jezevčíky.
Povaha jezevčíků
Každý správný jezevčík je temperamentní, inteligentní a někdy trochu nervózní. Všichni jezevčíci velmi často podléhají onemocnění páteře způsobené vyšinutím meziobratlových plotének. Podpořit toto onemocnění může i přežír
ání, které vede k obezitě, hlavně s rostoucím věkem. Přestože jezevčík nepotřebuje mnoho pohybu, pravidelné procházky a kontrola v jídle mohou podstatným způsobem ovlivnit délku jeho života a zdraví.
Stavba těla jezevčíků
Zbarvení může být jakékoli, nejčastěji jsou však různé odstíny hnědé a černé. Bílá barva se smí objevit jen v malé míře a to v podobě skvrny na hrudi nebo odznaky. Dlouhé tělo nesou krátké nohy se silnými svaly, při pohledu zezadu jsou přední nohy se zadními rovnoběžné. Hlava je dlouhá, zužuje se. Oči jsou středně velké, u grošovaných jezevčíků může být jedno nebo obě nebo jen z části modré.